THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Konečne niečo, čo ma aspoň na moment vytrhlo z recenzentskej letargie, resp. nedostatku chuti písať viac než len jednou vetou aj v zásade slušné veci. Na archivácky profil estónskych BAALSEBUB som však už rok po debutovom albume zaskočil cca raz za dva mesiace, reku „nemáte niečo nové v tejto mizérii?“ Trvalo to skoro šesť rokov, medzitým dvojskladbové demo „to je ono, len chcem viac“, ale v januári vyšlo sedemskladbové EP „Famine“. Nemá ani pätnásť minút, ale aspoň viem, že kapela stále funguje. Aktuálne v trojčlennej zostave Taavi Veidner basa, Tarvi Neemelaik gitary, a bubeník Markus Saar prebral po Aivaarovi Keermanovi aj mikrofón. (Ako to majú naživo, to netuším, ale v posledných rokoch sa s „naživo“ aj tak vrece extra netrhá.)
Po nedobrých skúsenostiach s Ungodly Ruins Prod. sa BAALSEBUB ujali americkí New Standard Elite, to znamená, že kto chcel čítať o vznešenej temnote a preduchovnenom hrôzozle, najneskôr na tomto mieste môže prekliknúť inde. Estónci hrajú najbarbarskejší a najohavnejší brutal death metal, ktorý nerozpráva rozprávky ani nejakým ponurým mládencom nepredáva ilúziu o ich jedinečnosti a nadradenosti. Len pozemské zlo, des a ohavnosti, ktoré páchal a pácha človek, bytosť v jednoduchosti priemeru svojho druhu atavisticky krvilačná, krutosti a nespravodlivosti naklonená tam, kde si myslí, že jej bude odpustené z titulu „práva“ aktuálne silnejšieho/horšieho. Potvrdzujú svoju pozíciu estónskych učeníkov BRODEQUIN plus ostatných bánd spomenutých v recenzii na debut, v porovnaní so súčasným zvukom učiteľov je ten ich výrazne bohapustejší, viaceré pasáže vyznievajú až odľudštene apokalypticky. Zverský náklep hnaný vpred plechovým rytmičákom ukrýva za hrsť zvrátených harmónií, zvoľní ho niekoľko slamovaček a vokály sú správne obludné. Ak by pomer kanálnych hĺbok a vyšších „pterodaktylov“ bol prehodený v prospech tých druhých, vec by to pokazilo, takto je však všetko ako má byť. Konzumentovi bežného death metalu bude táto zbierka pripadať ako retardovaný rachot a tak to má byť, tak to je správne, dá sa však počuť, že do budúcnosti sa kapela nemusí báť rozvinúť niektoré svoje nápady aj na tri minúty.
BAALSEBUB sú späť, aby pripomenuli, že vo fínskych krajoch od Uralu k Baltu a až do Laponska ťažko hľadať ukrutnejších kováčov smrti.
1. Famine
2. Public Flaying of the Martyr
3. Torquemada
4. Scavenger's Daughter
5. Limits of the Body
6. Decapitation Under Guillotine
7. Heretic's Fork
Vydáno: 2022
Vydavatel: New Standard Elite
Stopáž: 14:38
-bez slovního hodnocení-
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.